ASOCIACE
SOUKROMÝCH PSYCHOLOGŮ
A PEDAGOGŮ,
Z.S.
____________________________________________________________
Systém ASPI - stav k 17.5.2010 do částky 50/2010 Sb. a 20/2010 Sb.m.s.
Obsah a text 94/1963 Sb. - poslední stav textu
94/1963 Sb.
ZÁKON
ze dne 4. prosince 1963
o rodině
Změna: 132/1982 Sb.
Změna: 234/1992 Sb.
Změna: 72/1995 Sb.
Změna: 91/1998 Sb.
Změna: 360/1999 Sb.
Změna: 301/2000 Sb.
Změna: 109/2002 Sb.
Změna: 320/2002 Sb., 321/2002 Sb.
Změna: 315/2004 Sb.
Změna: 383/2005 Sb.
Změna: 134/2006 Sb., 227/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb.
Změna: 342/2006 Sb.
Změna: 112/2006 Sb.
Změna: 259/2008 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně o rodině
nadpis vypuštěn
Čl.I
zrušen
Čl.II
zrušen
Čl.III
zrušen
Čl.IV
zrušen
Čl.V
zrušen
Čl.VI
zrušen
Čl.VII
zrušen
ČÁST PRVNÍ
Manželství
HLAVA PRVNÍ
Vznik manželství
§ 1
(1) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným
způsobem.
(2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.
§ 2
Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství (dále jen "snoubenci"), mají
předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby
mohli založit manželství, které splní svůj účel.
§ 3
(1) Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy
o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem pověřeným
vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci, (dále jen "matriční
úřad") nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu
zvláštním předpisem.
(2) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.
§ 4
Občanský sňatek
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou,
místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního
města Prahy, městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních
měst, které jsou matričním úřadem.
(2) Prohlášení o uzavření manželství lze učinit i před starostou, nebo
místostarostou obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo
městských částí územně členěných statutárních měst, které nejsou matričním
úřadem, je-li jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním
obvodu. Prohlášení o uzavření manželství lze činit i před primátorem hlavního
města Prahy, náměstkem primátora hlavního města Prahy nebo pověřeným členem
zastupitelstva hlavního města Prahy, jakož i před primátorem statutárního města,
náměstkem primátora statutárního města nebo pověřeným členem zastupitelstva
statutárního města.
(3) Prohlášení o uzavření manželství podle odstavců 1 a 2 musí být učiněno v
přítomnosti zaměstnance místně příslušného matričního úřadu.
(4) Manželství se uzavírá v místě určeném úřadem uvedeným v odstavci 1 nebo 2
pro konání slavnostních obřadů. Uzavřít manželství na kterémkoli vhodném místě
může povolit matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá.
(5) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před
kterýmkoli obecním úřadem.
Církevní sňatek
§ 4a
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před příslušným orgánem
církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou
společností. 1)
(2) Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské
společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.
(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na
kterémkoli místě.
§ 4b
(1) Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem platí i pro církevní
sňatek.
(2) Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží
oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání
neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro
uzavření platného manželství.
(3) Orgán státem registrované církve, nebo náboženské společnosti, před kterým
došlo k uzavření manželství, je povinen do 3 pracovních dnů od uzavření
manželství doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle
zvláštního právního předpisu 2) příslušnému matričnímu úřadu, v jehož správním
obvodu bylo manželství uzavřeno. 3)
§ 4c
Manželství uzavřená občany České a Slovenské Federativní Republiky v období od
1. ledna 1950 do nabytí účinnosti tohoto zákona církevní formou v zahraničí
podle práva platného v místě uzavření manželství, jsou platná podle
československého práva.
§ 5
Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským
úřadem České republiky oprávněným k tomu zvláštním předpisem. 3a)
§ 6
(1) Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady, 3b) jakož i prohlásit,
že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají
svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání
budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.
(2) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější
manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. Osoba, která dříve uzavřela
registrované partnerství 3c) nebo obdobný svazek osob stejného pohlaví v
zahraničí (dále jen "partnerství"), je povinna prokázat, že toto partnerství
zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Matriční úřad může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich
opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 7
(1) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, není třeba
předložit doklady jinak k uzavření manželství potřebné. I v takovém případě však
snoubenci musí prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření
manželství vylučovaly.
(2) V cizině může přijmout prohlášení snoubenců, je-li alespoň jeden z nich
státním občanem České republiky, v případě uvedeném v odstavci 1 i kapitán lodi
plující pod vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České
republice a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.
§ 8
(1) Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo
oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude
jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda
spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět
příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může
být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich.
(2) Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení
bude příjmením společných dětí.
§ 9
(1) Z důležitých důvodů mohou krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou
působností, v hlavním městě Praze a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty
těchto měst povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do
manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí
být úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství uzavřeno, musí
být v ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.
(2) Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm druhý snoubenec dozví
předtím, než učiní prohlášení, že vstupuje do manželství.
(3) Písemná plná moc obsahuje
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, datum a místo
narození, rodná čísla a místo trvalého pobytu snoubenců a zástupce,
b) prohlášení o příjmení snoubenců a jejich společných dětí, v mužském a ženském
tvaru,
c) prohlášení, že zmocniteli nejsou známy okolnosti, které by uzavření
manželství vylučovaly a že je mu znám zdravotní stav druhého snoubence a že
zvážil úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a
hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.
(4) Zástupcem snoubence může být pouze zletilá fyzická osoba, která není zbavena
způsobilosti k právním úkonům, jejíž způsobilost k právním úkonům není omezena,
a která je stejného pohlaví jako snoubenec, kterého zastupuje.
§ 10
(1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní
následky.
(2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.
HLAVA DRUHÁ
Neplatnost a neexistence manželství
§ 11
(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou anebo s
osobou, která uzavřela partnerství, pokud toto partnerství trvá; neplatnost
manželství vysloví soud i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti nedojde a takové manželství se stane platným, jakmile
dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné anebo jakmile
dřívější partnerství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
§ 12
Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž
platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost
manželství vysloví soud i bez návrhu.
§ 13
(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se
společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření
manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je
manželství neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti manželství však nedojde a takové manželství se stane
platným, jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již
dovršil osmnáctý rok, nebo jestliže manželka otěhotněla.
§ 14
(1) Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům.
(2) Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít
manželství jen s povolením soudu.
(3) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou, která by měla za
následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud však může
osobě, která je stižena duševní poruchou, která by měla za následek omezení
způsobilosti k právním úkonům, uzavření manželství povolit, je-li zdravotní stav
osoby slučitelný s účelem manželství.
(4) Uzavře-li manželství osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba,
která trpí duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k
právním úkonům, vysloví soud neplatnost manželství i bez návrhu.
(5) Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení
způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost
tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud
nevysloví, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelný s účelem
manželství.
§ 15
(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za neplatné.
(2) Bylo-li manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo mezi
předky a potomky a mezi sourozenci, vysloví se neplatnost i po jeho zániku.
Totéž platí o manželství uzavřeném mezi osobami, které jsou v příbuzenském
poměru na základě osvojení.
§ 15a
(1) Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo
učiněno v důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu týkajícího se totožnosti
jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství. Soud
vysloví neplatnost takového manželství na návrh kteréhokoli z manželů.
(2) Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle odstavce 1 zanikne
uplynutím jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl.
§ 16
(1) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na návrh některého z
manželů již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti druhého
manžela.
(2) Po smrti manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné,
lze vyslovit neplatnost manželství také tehdy, požádají-li o to do jednoho roku
po jeho smrti jeho potomci.
§ 17
(1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.
(2) O právech a povinnostech manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových
poměrech po prohlášení manželství za neplatné, platí obdobně ustanovení o
právech a povinnostech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich
majetkových poměrech.
§ 17a
(1) Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření
manželství donuceni fyzickým násilím.
(2) Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším šestnácti
let.
(3) Manželství nevznikne, jestliže nebyly dodrženy podmínky uvedené v § 4a odst.
1, § 4b odst. 2 a § 9.
HLAVA TŘETÍ
Vztahy mezi manžely
§ 18
Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít
spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně
pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.
§ 19
(1) O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých
schopností, možností a majetkových poměrů.
(2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti
může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti.
(3) Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné
domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.
§ 20
O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o
podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.
§ 21
(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech,
zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje
oba manžely společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý
manžel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil.
HLAVA ČTVRTÁ
Zánik manželství smrtí, prohlášením manžela za mrtvého
§ 22
(1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Byl-li
manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom nabude
právní moci.
(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství,
jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství
nové.
HLAVA PÁTÁ
Rozvod
§ 23
zrušen
§ 24
(1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je
manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení
manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.
(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by
to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.
§ 24a
(1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest
měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že
podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny
rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy
a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po
tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti
společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a
b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých
dětí pro dobu po rozvodu.
(2) Ustanovení § 24 odst. 2 platí obdobně.
§ 24b
(1) Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství
porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem
způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí
ve prospěch zachování manželství.
(2) Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud
manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.
§ 25
Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů
nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176
občanského soudního řádu.
§ 26
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte,
upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména
určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na
jeho výživu.
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může
soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v
zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno
dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především
zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové
možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno
právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi
a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o
dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné
schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke
schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým
vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému
zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho
výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
§ 27
(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu.
(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově
a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je
opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí
o výchovném prostředí.
(3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo
jej i zakáže.
(4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte
s prarodiči a sourozenci.
§ 28
Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů
o výkonu jejich rodičovských práv a povinností.
§ 29
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní
moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější
příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení
dřívějšího.
ČÁST DRUHÁ
Vztahy mezi rodiči a dětmi
HLAVA PRVNÍ
Rodičovská zodpovědnost
§ 30
zrušen
§ 31
(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností
a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho
tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
b) při zastupování nezletilého dítěte,
c) při správě jeho jmění.
(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni
důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled
odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných
prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho
zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
(3) Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní
názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné
informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se
podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o
takových záležitostech rozhoduje.
(4) Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých
schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb
rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro
společné potřeby rodiny.
nadpis vypuštěn
§ 32
(1) Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.
(2) Rodiče mají být osobním životem a chováním příkladem svým dětem.
§ 33
Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu,
že s ním žije ve společné domácnosti.
§ 34
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním
úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž
platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon
jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven.
(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i
nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné
předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti
vyplývajících.
§ 35
Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.
§ 36
Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé. 5)
§ 37
(1) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech,
při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu
zájmů dětí týchž rodičů.
(2) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka,
který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto
opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí
(dále jen "orgán sociálně-právní ochrany dětí").
§ 37a
(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře.
(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve
potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v
případě, že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr
mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.
(3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které
spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování ze správy jmění tehdy, když o to dítě
požádá do jednoho roku po skončení správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu
a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčena.
§ 37b
(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy,
ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Opatrovníkem může být
ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu,
svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s
ustanovením opatrovníkem souhlasí.
(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud
opatrovníkem zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(3) Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře
spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být s
jednotlivými částmi nakládáno. Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a
jiných věcných práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným
papírům a práv závazkových.
(4) Opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou spojeny s
nepřiměřeným rizikem.
(5) Opatrovník podléhá dohledu soudu. Soud podle okolností konkrétního případu
podmíní platnost právního úkonu opatrovníka svým souhlasem a určí povinnost
pravidelného podávání zpráv o správě jmění dítěte.
(6) Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po skončení své funkce
předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte.
(7) Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se správou jmění a na
přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud.
(8) Opatrovník odpovídá za porušení povinností uvedených v odstavcích 3 a 4
podle obecných předpisů o náhradě škody.
§ 38
(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené
dohodou při uzavření manželství.
(2) Jde-li o dítě, jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají
příjmení různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to matričnímu
úřadu.
(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z
rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.
§ 39
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě
příjmení určené pro jejich ostatní děti.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před
matričním úřadem souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti
bude mít i toto dítě.
§ 40
Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě
nabude zletilosti.
HLAVA DRUHÁ
Výchovná opatření
§ 41
zrušen
§ 42
Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, může učinit jen soud.
§ 43
(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak
orgán sociálně-právní ochrany dětí, učinit tato opatření:
a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují
jeho řádnou výchovu;
b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských
sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti;
c) uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu,
zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě
nevhodných.
(2) Učinil-li orgán sociálně-právní ochrany dětí opatření uvedené v odstavci 1,
nepotřebuje schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může orgán, který
je učinil.
§ 44
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a
vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské
zodpovědnosti.
(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti
a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom
vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.
(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji
závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.
(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke
spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se
dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu
spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení
řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.
(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích
odstavců nezaniká.
§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické
osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se
svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla
příbuznému dítěte.
(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z
manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne
soud o výchově dítěte; do rozhodnutí soudu společná výchova trvá.
(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem
druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl
způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s
překážkou těžko překonatelnou.
(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče
vymezí soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti.
Pěstounská péče
§ 45a
(1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče fyzické osobě (dále jen "pěstoun"),
jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje
záruku řádné výchovy dítěte.
(2) Soud může podle odstavce 1 na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí
svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou podle
zvláštního právního předpisu zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu
pěstounské péče po přechodnou dobu 5a), a to na
a) dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat,
b) dobu, po jejímž uplynutí lze podle § 68a dát souhlas rodiče s osvojením, nebo
c) dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů
k osvojení (§ 68).
(3) Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželů; ustanovení §
45 odst. 2 a 3 platí obdobně.
(4) Pěstounská péče může být zrušena rozhodnutím soudu. Soud může zrušit
pěstounskou péči jen z důležitých důvodů; učiní tak vždy, jestliže o to požádá
pěstoun.
(5) Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské péče podle odstavce 2, je soud povinen
nejméně jednou za 3 měsíce přezkoumat, zda trvají důvody pro svěření dítěte do
pěstounské péče. Za tím účelem si vyžaduje zejména zprávy příslušného orgánu
sociálně-právní ochrany dětí. Soud rozhodne o výchově dítěte vždy, odpadnou-li
důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče podle odstavce 2.
§ 45b
(1) Před rozhodnutím o svěření dítěte do pěstounské péče je soud povinen vyžádat
si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí o tom, zda ten, kdo se má stát
pěstounem, je osobou vhodnou pro výkon této péče.
(2) Je-li dítě v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou
pomoc z rozhodnutí soudu, může být před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do
pěstounské péče dočasně svěřeno rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí
do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem a splňuje stanovené podmínky;
obdobně může být do péče budoucích pěstounů svěřeno i dítě, které není v ústavní
výchově, se souhlasem rodičů. Nebude-li do tří měsíců od právní moci tohoto
rozhodnutí u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče,
rozhodnutí o dočasném svěření dítěte pozbude právní účinky.
(3) Odstavec 2 se nepoužije, jde-li o případy uvedené v § 45a odst. 2.
§ 45c
(1) Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat. Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské
péče jen jednomu z manželů, platí ustanovení § 33 obdobně.
(2) Pěstoun při péči o osobu dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti
rodičů. Nemá vyživovací povinnost k dítěti a právo zastupovat dítě a spravovat
jeho záležitosti má jen v běžných věcech. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí
zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat
rozhodnutí soudu.
(3) Dítě je povinno pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna; pokud
má vlastní příjem a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno
přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny.
§ 45d
(1) Nárok na výživné určené rozhodnutím soudu na dítě, jemuž náleží příspěvek na
úhradu potřeb podle zvláštního právního předpisu, 7a) přechází na stát. Je-li
výživné vyšší než příspěvek uvedený ve větě první, náleží dítěti rozdíl mezi
výživným a příspěvkem; tento rozdíl se vyplácí pěstounovi.
(2) Soud uloží rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat
výživné dítěti, aby toto výživné poukazovaly příslušnému orgánu, který vyplácí
pěstounovi, popřípadě zletilému dítěti příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle
zvláštního právního předpisu. 7a)
§ 46
(1) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná
výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů
nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo
dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 zákona č.
359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Jestliže je to v zájmu
nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče
zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná
opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu
až na jeden rok po dosažení zletilosti.
(2) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte
nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti
vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.
Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit
náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.
(3) Bylo-li nařízeno opatření podle odstavce 1, je soud povinen nejméně jednou
za 6 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda
není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tím účelem zejména
a) si vyžádá zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
b) si opatří vyjádření dítěte, je-li ho dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou
vyspělost schopné, a
c) vyzve rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska.
§ 47
(1) Soud soustavně sleduje provádění výchovných opatření jím učiněných a hodnotí
jejich účinnost. Soud může požádat obec nebo okresní úřad, aby namísto soudu
sledovaly, zda jsou dodržována výchovná opatření učiněná soudem.
(2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit
svobodně svůj názor a poznatky, je třeba při výchovných opatřeních na jeho názor
a poznatky vzít zřetel. Při řízení podle § 46 soud zjišťuje názor a poznatky
dítěte jeho výpovědí, přičemž s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost dá
přednost výslechu dítěte při jednání.
§ 48
zrušen
§ 49
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské
zodpovědnosti, rozhodne soud.
§ 50
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě
výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě
svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Ustanovení § 26 až 28 platí tu obdobně.
HLAVA TŘETÍ
Určení rodičovství
§ 50a
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
§ 51
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po
zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce
manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější,
i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější
manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to,
že manželství toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v
rozhodnutí o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.
§ 52
(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným
prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.
(2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být učiněno vždy před soudem.
(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam
svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko
překonatelnou překážkou.
§ 53
Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému,
je-li již počato.
§ 54
(1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka
i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.
(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které
neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud
jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.
(3) Je-li dítě počato umělým oplodněním ženy z asistované reprodukce podle
zvláštního právního předpisu 7b), považuje se za otce muž, který dal k umělému
oplodnění ženy podle tohoto zvláštního právního předpisu souhlas, pokud by se
neprokázalo, že žena otěhotněla jinak.
§ 55
Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh na určení otcovství proti
opatrovníkovi, kterého soud ustanovil.
§ 56
(1) Jestliže navrhovatel v průběhu řízení zemře, může v řízení pokračovat druhý,
k návrhu oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na určení
otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.
(2) Zemře-li v průběhu řízení muž, proti kterému návrh na určení otcovství
směřuje, pokračuje soud v řízení proti opatrovníkovi, kterého ustanoví soud.
(3) Zemře-li v průběhu řízení muž, který o sobě tvrdil, že je otcem, a
nepokračuje-li v řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.
§ 57
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce
narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.
(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům a tato nezpůsobilost
vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a
to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho
narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.
§ 58
(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a
třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné,
lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být
otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o
sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též
na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení
musí být učiněno v řízení o popření otcovství.
(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem
od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít.
Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla
jinak.
(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k
tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství.
To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž
neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo
jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.
§ 59
(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a
nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto
právo manžel nemá.
(2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte
je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.
§ 60
Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu
provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího
manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.
§ 61
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před
soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne
šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před
uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.
(2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož
otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
(3) Ustanovení § 57 odst. 2, § 58 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně.
§ 62
(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může
nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření
otcovství proti otci, matce a dítěti.
(2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na
popření otcovství proti ostatním z nich; není-li naživu nikdo z nich, může podat
návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.
§ 62a
Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření
otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno
souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve
zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská
práva.
HLAVA ČTVRTÁ
Osvojení
§ 63
(1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi
rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský.
Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí (§ 31 až 37b).
(2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. K návrhu na osvojení dítěte
do ciziny je osvojitel povinen připojit pravomocné rozhodnutí o souhlasu s
osvojením vydaném Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí (§ 67 odst. 3). 7c)
(3) Do knihy narození matriky se na základě pravomocného rozhodnutí soudu o
osvojení zapíše osvojitel, popřípadě osvojitelé 7c).
§ 64
(1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého
života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti.
(2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.
§ 65
(1) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.
(2) Osvojit lze nezletilého, a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu.
§ 66
(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.
(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela;
tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilost k právním
úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko
překonatelnou.
§ 67
(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li
toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže
by tím byl zmařen účel osvojení.
(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.
(3) K osvojení dítěte do ciziny je třeba souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní
ochranu dětí.
§ 68
(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba
jejich souhlasu, jestliže
a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě,
zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně
vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých
možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o
dítě, nebo
b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný
zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i v případě, že rodič je nezletilý.
(3) O splnění podmínek uvedených v odstavci 1 rozhoduje ke dni podání návrhu
orgánem sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte, popřípadě rodičem
dítěte soud.
§ 68a
Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále
třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým
osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před
soudem nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Souhlas může
být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze
toliko do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích
osvojitelů.
§ 68b
V případech uvedených v § 68 odst. 1 a § 68a je třeba k osvojení souhlasu
opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.
§ 69
(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v
péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.
(2) O svěření dítěte, které je v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích
osvojitelů rozhodne orgán sociálně-právní ochrany dětí; ustanovení § 67 až 68b
platí obdobně.
(3) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do pěstounské péče,
nevyžaduje se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu
tří měsíců v péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péče trvala alespoň
po tuto dobu.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně v případech, kdy se rozhodne osvojit
dítě svěřené mu do výchovy jiná fyzická osoba než rodič podle § 45, a v
případech, kdy se rozhodne osvojit dítě poručník, který o ně osobně pečuje.
§ 69a
Před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.
§ 70
Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných
vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k
osvojení a posoudit, zda se nepříčí účelům osvojení, a s výsledky svého šetření
seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Je povinen zjistit zdravotní
stav osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného
zástupce osvojence. Soud je povinen vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní
ochrany dětí.
§ 70a
Dítě nemůže být osvojeno, dokud rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství
zahájeném na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte,
nenabude právní moci.
§ 71
Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. Společný osvojenec manželů bude mít
příjmení určené pro ostatní jejich děti; to platí i v případě, že osvojitelem je
manžel matky osvojence.
§ 72
(1) Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní
rodinou. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka,
který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení
vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.
§ 73
(1) Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých
důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.
(2) Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem
a původní rodinou. Osvojenec bude mít opět své dřívější příjmení.
Osvojení nezrušitelné
§ 74
(1) Osvojení může být provedeno také tak, že je nelze zrušit.
(2) Takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s
některým z rodičů dítěte v manželství, a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo
osvojiteli dítěte.
Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba, jestliže jsou jinak předpoklady,
že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání. V takovém případě soud
též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte.
§ 75
Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku.
§ 76
Osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že je osvojován manželem
osvojitele nebo osvojitel zemřel a nebo dřívější osvojení bylo zrušeno.
§ 77
Rozhodnutí o tom, že osvojení je nezrušitelné, může soud učinit také dodatečně,
dokud osvojenec nedosáhl zletilosti, a to i v případech osvojení provedeného
podle dřívějších předpisů. Nebyl-li v řízení o osvojení osvojenec slyšen, není k
tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu.
HLAVA PÁTÁ
Poručenství a opatrovnictví
Poručenství
§ 78
Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon
jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním
úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého
vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.
§ 79
(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především
toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud
poručníkem někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině,
popřípadě jinou fyzickou osobu.
(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.
(3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem
orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník
neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení
orgán sociálně-právní ochrany dětí.
§ 80
(1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho
pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a
účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat
podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na
výchovu a výživu poručence.
(2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud
poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto jmění přiměřenou odměnu ročně a nebo
při skončení správy.
(3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství
předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může
soud poručníka zprostit.
(4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje
schválení soudem.
(5) Ustanovení § 37b zde platí obdobně.
§ 81
Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o
právech a povinnostech rodičů a dětí. Funkce poručníka nezakládá vyživovací
povinnost k dítěti.
§ 82
(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.
(2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka
nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.
(3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud
vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba
rozvedení manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.
Opatrovnictví
§ 83
(1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž
rodičů navzájem (§ 37 odst. 1), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 37b),
omezení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2) a řízení o osvojení (§ 68b)
ustanoví soud opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných
důvodů třeba.
(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán sociálně-právní
ochrany dětí.
§ 84
Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl
opatrovník ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.
ČÁST TŘETÍ
Výživné
HLAVA PRVNÍ
Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí
§ 85
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy
schopny se živit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností
a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.
(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z
rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i
k péči rodičů o společnou domácnost.
§ 85a
(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z
příjmů, 8) je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro
zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti
potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních
předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční
příjem činí 12,7násobek životního minima jednotlivce podle zvláštního právního
předpisu 9).
(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné
potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na
budoucí povolání.
§ 86
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich
vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50).
(2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich
neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.
(3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.
§ 87
(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům
slušnou výživu, jestliže toho potřebují.
(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá
poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a
majetkovým poměrům ostatních dětí.
HLAVA DRUHÁ
Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými
§ 88
(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato
povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen
nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.
(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení § 85a obdobně.
§ 89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich
vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností,
možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům
ostatních.
§ 90
Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.
HLAVA TŘETÍ
Vyživovací povinnost mezi manžely
§ 91
(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z
nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah
vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů
byla zásadně stejná.
(3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.
HLAVA ČTVRTÁ
Výživné rozvedeného manžela
§ 92
(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého
manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností
a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh
některého z nich.
(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
§ 93
(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností
na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena
závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu,
jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2.
(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.
§ 94
(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství
nebo povinný manžel zemře.
(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě
písemné smlouvy.
HLAVA PÁTÁ
Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce
§ 95
(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce
přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů
spojených s těhotenstvím a slehnutím.
(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po
dobu, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská
dovolená, 10) může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je
pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode
dne slehnutí.
HLAVA ŠESTÁ
Společná ustanovení
§ 96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného,
jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení
schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný
nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo
majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.
§ 97
(1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, s výjimkou
případů podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2, které jsou splatné vždy na měsíc
dopředu.
(2) U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele
rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti.
Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek
odpovídajících stanovenému výživnému.
(3) Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné
jen dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým
dětem, není však takové započtení přípustné.
§ 98
(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení
soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto
dne.
(2) Práva na jednotlivá opětující se plnění výživného, jakož i ostatní práva na
peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se však promlčují. Bylo-li výživné
pro děti přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu, promlčují se opětující se
plnění po deseti letech; ustanovení § 110 odst. 3 občanského zákoníku se zde
nepoužije.
§ 99
(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí
o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného
za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.
(2) Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení
pouze na návrh.
§ 100
zrušen
§ 101
(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na
něm požadovat úhradu tohoto plnění.
(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.
§ 102
zrušen
§ 103
Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví vždy
také rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Přitom zohlední i
předpokládanou výši platby podle zvláštních předpisů 12).
ČÁST ČTVRTÁ
Závěrečná ustanovení
§ 104
Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco
jiného.
§ 104a
Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností, matričnímu úřadu, obecnímu úřadu nebo starostovi, zástupci starosty
nebo pověřenému členu zastupitelstva obce podle tohoto zákona jsou výkonem
přenesené působnosti.
§ 104b
Pokud snoubenci v době od 1. srpna 1998 do 31. prosince 2002 učinili prohlášení
o uzavření manželství před funkcionářem obce, který k tomu nebyl podle § 4 odst.
1 oprávněn, manželství na základě takového prohlášení vzniklo, jestliže byly
splněny ostatní zákonné podmínky pro vznik manželství a jestliže soud nerozhodl
jinak. To však platí pouze v případě, že snoubenci byli se zřetelem ke všem
okolnostem v dobré víře, že spolu uzavřeli manželství.
§ 105
(1) Úprava společného jmění manželů a společného nájmu je stanovena v § 143 až
151 a § 703 až 709 občanského zákoníku.
(2) Pro účely ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku se děti svěřené do
výchovy jiné fyzické osoby (§ 45) a děti, o které osobně pečuje jejich poručník
(§ 78), považují za děti vlastní.
§ 106
Dohody a soudní rozhodnutí, kterými byla stanovena před účinností tohoto zákona
vyživovací povinnost rozvedených manželů vůči sobě navzájem, mohou být na návrh
jednoho z manželů soudem změněny nebo zrušeny, jsou-li v rozporu s tímto
zákonem.
§ 107
Osvojení provedená podle dosavadních předpisů, s výjimkou osvojení se zápisem
osvojitele místo rodiče do matriky, se považují za osvojení podle ustanovení §
63 až 73 tohoto zákona.
§ 108
Zrušují se:
1. zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,
2. zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech
právních,
3. zákon č. 59/1952 Sb., o uzavírání manželství s cizinci,
4. zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže,
5. zákonné opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 61/1955 Sb., o změně
předpisů o rozvodu,
6. zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení,
7. nařízení Ministerstva spravedlnosti č. 70/1952 Sb., kterým se provádí zákon o
sociálně právní ochraně mládeže,
8. zákonné opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 58/1955 Sb., o
dětských příspěvcích a ochranné výchově,
9. vládní nařízení č. 73/1956 Sb., kterým se přenáší působnost úřadoven ochrany
mládeže na výkonné orgány národních výborů.
§ 109
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
____________________
1) Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a
náboženských společností.
2) § 20 zákona č. 301/2000 Sb.
3) § 11 zákona č. 301/2000 Sb.
3a) Čl. 5 písm. f) vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o
Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.
3b) Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 22/1977 Sb., kterou se vydávají
bližší předpisy k zákonu o matrikách, ve znění pozdějších předpisů.
3c) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých
souvisejících zákonů.
5) § 8 a 9 občanského zákoníku.
5a) § 27a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění
pozdějších předpisů.
7a) § 37 a 38 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění
pozdějších předpisů.
7b) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 227/2006 Sb.
7c) § 35 odst. 2 písm. i) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně
dětí.
8) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
9) § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
10) § 157 odst. 1 a § 158 zákoníku práce.
12) Například zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné
výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských
zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve
znění pozdějších předpisů.